Kdo nezná Tinder, jednu z největších seznamovacích aplikací pod sluncem? Po třech letech uzdravování se z bolestivého rozchodu jsem se rozhodla znova otevřít své srdce lásce. Ale kde ji najít? „Seznamka je ten nejjednodušší způsob,“ pomyslela jsem si. A tak jsem si vytvořila profil na Tinderu. Tady je moje recenze, zkušenosti a proč jsem aplikaci nadobro smazala.
Moje naděje a očekávání
Když jsem si poprvé stáhla Tinder, byl jsem nadšená z toho, že poznám nové lidi. Moje vize byla jasná – chci poznat nové lidi, ale nic neočekávám. Co přijde, to přijde. Nehledám románek na jednu noc, ale ani někoho, kdo si bude chtít jen vypisovat. Byla jsem otevřená jak novým přítelstvím, tak i potenciálním vztahům.
Aplikace je stažená, profil vyplněný, jdu na hlavní stránku a už to začíná – jeden krásný muž za druhým. Většina z nich byla navíc ze stejné části Prahy.
První zprávy
První shodu jsem měla v mužem, kterému budeme říkat Petr. Petrovi bylo 38 let, byl z Prahy, postavu by mu mohl kdekdo závidět. První zprávy byly zajímavé. Místo toho, aby začal klasicky „ahoj, jak se máš?“ napsal mi „přeji krásný večer, vypadáš sympaticky.“
S Petrem jsem si toho večera psala snad tři hodiny. Konverzace plynula jako voda a vše se vyvíjelo dobře, ikdyž občas mu trvalo než odpověděl. Zdálo se, že si ve stejný moment povídá ještě s někým jiným. Už jsem si nás představovala, jak sedíme v kavárně a povídáme si o cestování, které jsme oba dva milovali.
V jeden moment ale Petr přepnul a požádal mě o fotografii. Odepsala jsem mu, že jich mám dost na profilu. Pokračovat, „víš jaké fotky myslím..“ Odepsala jsem mu, že se známe jen pár hodin a nehodlám posílat své nahé fotky. Odpověděl, že až budu mít lepší náladu, mám se mu znova ozvat a fotky poslat. Byl víkend, já měla volno a špatnou náladu jsem určitě neměla. Naopak.
Druhý den mě překvapil milou zprávou a popřál dobré ráno. Na mojí další zprávu ale opět zareagoval, zda mu už konečně pošlu nahé fotky. Odpověděla jsem stejně jako v předchozí den – že nebudu posílat intimní fotografie někomu, koho znám jen pár hodin. Petr odpověděl, „jsi divná“ a tím celá konverzace skončila.
Stejný scénář
„Jen kvůli jednomu hloupému Petrovi nebudu házet flintu do žita,“ řekla jsem si. Znova jsem si na Tinderu prohlížela profily a doufala, že najdu někoho „normálnějšího,“ kdo nehledá jen sex.
Během dvou měsíců se odehrávalo jedno a to samé – muži mi psali o nahé fotografie, žádali mě o volání a vzdychání do telefonu a dvakrát jsem měla to štěstí na jedince, kteří by byli pro mě v ten večer schopni přijet nebo poslat taxi.
V ten moment jsem začala přemýšlet nad tí, zda je Tinder vůbec dobrá volba. Žila jsem v domnění, že se jedná o seznamovací aplikaci, ne erotickou seznamku. Pořád jsem doufala, že najdu někoho normálního. Existuje přeci tolik příběhů párů, které se seznámili přes Tinder.
Když ne úchyl, tak podvodník
Další konverzace byly prakticky podobné jako ty předchozí. „Pošleš mi nahou fotku? Co máš na sobě? Poslala bys mi tvoje spodní prádlo? Zaplatím za něj. Zajedu si pro tebe, princezno.“ Jakmile jsem dostala zprávy tohoto typu, už jsem nereagovala.
Jednoho dne jsem dostala oznámení že já a, říkejme mu Milan, se sobě navzájem líbíme. Už od prvního momentu jsem věděla, že to není jen další úchyl, ale docela normální člověk. S Milanem jsem si vypisovala asi dva týdny. Každé ráno mi popřál pěkný nový den, před spaním zase dobrou noc.
Milan se mi svěřil, že se narodil v Bulharsku, ale v ČR žije téměř celý život. Už podle zpráv mi bylo jasné, že není rodilý Čech, ale to mi vůbec nevadilo. Pokračoval, že se mu tady moc líbí, ale nemá moc přátel. Dokonce se mi svěřil, že ho samota občas dohání k depresím a sebevražedným myšlenkám. Když není v práci, plete košíky, které pak prodává na Facebooku.
Sama jsem procházela nelehkým obdobím a vím, jak je občas těžké být na všechno sám. S Milan jsem si tedy nadále vypisovala a vše se vyvíjelo tím správným směrem. Byl velmi něžný a do ničeho mě netlačil. Zdál se jako úplně normální člověk. Po pár týdnech jsem ale už měla pocit, že je na čase se osobně setkat.
Když na to přišla řeč, neustále přicházel s nějakou překážkou. Jednou se nemohl sejít, protože měl zlomený prst, podruhé měl chřipku. Na třetí pokus mi sdělil, že má jakousi „kovidovou mlhu,“ a necítí se na to sejít se osobně. Nevadí, chápala jsem, že není ještě ten správný moment se sejít. Zároveň jsem ale věděla, že až se bude cítit dobře, určitě se někdy uvidíme.
Jednoho rána mě Milan překvapil zprávou, ve které byli jen smutní smajlíci. Reagovala jsem, co se děje a zda je v pořádku. Odpověděl, že mu někdo z Bulharska, kdo ho zřejmě nemá rád, zablokoval bankovní účet. Tvrdil, že prodává ručně vyráběné košíky na Facebook marketplace a kvůli blokovanému účtu nedostane peníze. Odpověděla jsem, že byl velmi ráda pomohla, ale nevím, co v takové situaci dělat.
„Byla bys tak hodná a dala mi tvůj účet? Přijdou ti tam peníze za košíky..že bys mi to dala v hotovosti až se uvidíme? Potřebuji jen číslo, je to normální, čísla účtů jsou všude na internetu,“ napsal.
Byla jsem tak zmatená. Cítila jsem, že je Milan milý, upřímný a citlivý člověk, ale něco uvnitř mně jakoby křičelo, že se jedná o podvodníka. Na jeho zprávu jsem neodpovídala – popravdě jsem nevěděla co odepsat. Celý den jsem nad tím přemýšlela a než jsem se odhodlala odepsat, měla jsem od něj novou zprávu. „Založil jsem ti PayPal účet, stačí jen když se tam přihlásíš a přidám tam tvůj účet.“
Tehdy mi došlo, že můj vnitřní hlas měl pravdu. Napsala jsem mu, že nemám dobrý pocit a že si už nepřeji, aby mi nadále odepisoval. Kdyby měl opravdu velký problém, obrátil by se na policii, ne na někoho z Tinderu. Stačil ještě odepsat, že jsem „česká pizda“ chvilku předtím, než jsem ho blokovala.
Proč jsem nadobro smazala Tinder
Od začátku jsem do Tinderu nevkládala velké naděje. Chtěla jsem jen najít přátele nebo potenciálního „normálního“ partnera. Ve skutečnosti se ale ukázalo, že je aplikace Tinder plná úchylů nebo podvodníků.
Samozřejmě nemůžu házet všechny uživatele Tinderu do jednoho pytle. Jsem si jista, že tam jsou normální lidé s normálními úmysly. Není možné, aby mezi milionem všech uživatelů nebyl někdo normální. Já ale to štěstí neměla. Zkoušet to znova už nehodlám – nejen, že si občas člověk udělá falešné naděje, ale stojí to i spoustu duševní energie a času. Nevěřili byste, kolik hodin jsem u telefonu tehdy proseděla!
Finální recenze? Tinder nedoporučuji. Šance, že potkáte někoho normálního, je malá. Bez zaplacení předplatného navíc nemáte tolik výhod.
