V posledních letech je čím dál běžnější slyšet otevřené přiznání: „Nechci mít děti.“ Ještě nedávno by to vyvolalo nepochopení nebo dokonce odsudek. Dnes ale stále více lidí volí bezdětný život – a mají k tomu své důvody.
Zatímco dřív bylo rodičovství považováno téměř za „povinnost“ a samozřejmou součást života, dnes se svět změnil. A nejen svět – i naše životní podmínky. Ceny bydlení, inflace, nejistá pracovní situace, globální problémy a tlak na výkon. V takovém prostředí se není čemu divit, že ne každý má chuť nebo možnost zakládat rodinu.
Pro některé lidi je představa svobodného života bez dětí lákavější. Mít možnost cestovat, věnovat se svým zájmům, kariéře nebo jednoduše trávit život podle sebe – není to o sobectví, ale o prioritách. A ty má každý jinak.
Rodičovství není levné. A upřímně – kdo si dnes může s klidným svědomím říct, že má jistotu, že svému dítěti zajistí důstojný život? Náklady na bydlení rostou do astronomických výšin, hypotéky jsou téměř nedosažitelné, platy se tomu zdaleka nepřibližují. Spousta lidí dnes řeší, jak zaplatit nájem, natož školku.
Války, klimatické změny, politická nestabilita, nejistoty doma i ve světě. Někteří lidé jednoduše cítí, že přivést dítě do současného světa je pro ně těžko obhajitelné. Ne kvůli pesimismu, ale kvůli obavám o to, jaký život by dítě čekal.
Mít dítě není jen „další životní krok“. Je to celoživotní závazek. Někteří lidé cítí, že na to nejsou připraveni – ať už psychicky, finančně, nebo vztahově. A přiznat si to chce víc odvahy, než se nechat společností dotlačit do něčeho, na co se necítí.
Zejména pro ženy je tohle téma citlivé. Mnohé se bojí, že mateřství přeruší nebo dokonce ukončí jejich profesní rozvoj. A stále platí, že na péči o dítě se většinou víc očekává od žen než od mužů.
Ne každý touží po klasickém modelu „partner, děti, dům“. Někdo dává přednost svobodě, blízkým přátelům, duchovnímu rozvoji nebo jinému životnímu naplnění. A to je naprosto v pořádku.
Mnoho lidí možná někde v hloubi duše dítě mít chce. Ale ne za každou cenu. Ne ve světě, kde i samotná existence může být vyčerpávající. Kde si mladí lidé nemůžou dovolit ani vlastní byt, natož rodinu.
Rodič dnes musí být všechno: chápavý, vzdělaný, trpělivý, ekologický, finančně zajištěný… Společnost klade na rodičovství obrovské nároky. Často takové, že jsou téměř nesplnitelné.
Přestože existují příspěvky nebo školky, realita je často jiná – nedostatek míst, dlouhé čekací lhůty, drahé bydlení, malá pomoc od státu. Ne každý má babičku za rohem nebo dostatek peněz na chůvu.
I když se dnes mluví o flexibilitě, realita bývá jiná. Rodiče často žonglují mezi termíny, nemocemi dětí, pracovními úkoly a domácností – a na sebe nezbývá vůbec nic.
Rodiny často žijí daleko od příbuzných, v anonymních městech, kde chybí sítě přirozené pomoci. Rodičovství pak může být nejen náročné, ale i osamělé.
Instagram a TikTok plní „dokonalí“ rodiče s usměvavými dětmi. Realita? Pláč, únava, nejistota. Ale když všude vidíme jen pozlátko, snadno máme pocit, že selháváme. A to může někoho od rodičovství úplně odradit.
Tohle slýcháme často – že kdo nechce děti, je sobecký. Ale co když je to naopak? Přiznat si, že na rodičovství nejsem připravený – ať už psychicky, finančně, nebo jakkoli jinak – chce odvahu. A možná je větší zodpovědnost právě v tom říct „ne“, než přivést na svět dítě, kterému bych nedokázal nabídnout bezpečné a láskyplné prostředí.
Ve výsledku každá životní cesta má svou hodnotu – ať už se rozhodneme pro děti, nebo ne. Důležité je, aby to byla naše vlastní volba. Upřímná, promyšlená, a ne vynucená tlakem okolí nebo společenským očekáváním.
Nehodnotíme, co je správné. Pro někoho jsou děti smyslem života. Pro jiného je smyslem něco úplně jiného – a i to je v pořádku.
Doba není jednoduchá, životní podmínky nejsou pro všechny spravedlivé, a tlak, kterému čelíme, je obrovský. Právě proto je důležité být k sobě upřímní a dát si prostor pro rozhodnutí, která nejsou „tradiční“, ale autentická.