
Kočárek je symbolem očekávání, radosti a nového začátku. Ale kdo někdy zažil těhotenství, ví, že kolem něj koluje i spousta pověr a „dobře míněných rad“. Často se liší podle země, rodinných tradic i povahy samotných rodičů. Pojďme se podívat na několik z nich – od těch českých až po ty zahraniční.
Podle pověr, kočárek doma před porodem údajně nosí smůlu nebo dokonce komplikace při porodu. Proto se spousta rodin snaží mít kočárek sice koupený dopředu, ale ne doma, často čeká u babičky na půdě, u kamarádky ve sklepě nebo v garáži na chalupě, aby „nepokoušel osud“.
Tato pověra se často váže k té první. Prý není dobré koukat do prázdného kočárku nebo ho dokonce „zkoušet vozit“. Někde se říká, že to přitahuje smrt, jinde, že to prostě přináší špatnou energii. Výsledek? Mnohé těhotné ženy raději ani nenechají partnera, aby kočárek předem rozložil a vyzkoušel.
V Itálii se pověrčivost nese na podobné vlně jako u nás. Kočárek kupovat před porodem? Velké ne! Často se pořídí až po narození dítěte – tatínek nebo prarodiče běží do obchodu, zatímco maminka ještě odpočívá v porodnici. Možná to zní trochu neprakticky, ale pro Italy je to prostě „bella tradizione“.
Němci jsou známí svou praktičností, ale i oni mají své rituály. Do kočárku často vkládají ochranný amulet – medailonek s andělíčkem, malou plyšovou hračku nebo dokonce křížek. Nejde jen o dekoraci, ale o snahu odvrátit zlé síly a zajistit dítěti bezpečí na jeho první cestě životem.

Ve Spojených státech se konají velké oslavy ještě před porodem – tzv. baby showers. Přinášejí se hory dárků, ale kočárek většinou chybí. Jednak proto, že ho rodiče chtějí vybírat sami, jednak proto, že darovat „tak velkou věc před narozením“ není zvykem – a trochu v tom hraje roli i pověrčivost.
Na východě Evropy se zase traduje, že prázdný kočárek venku přitahuje „zlý pohled“. Pokud by si někdo všiml prázdného kočárku, mohl by jeho pohled přinést neštěstí. Proto se snaží, aby byl kočárek vždy obsazený nebo aspoň zakrytý, aby nepůsobil jako „volná nádobka na smůlu“.
V Anglii se na první jízdu kočárku pohlíží skoro slavnostně. Prý je důležité, aby miminko poprvé vyjelo do parku nebo přírody – ne do hlučné ulice. Má mu to zajistit klidný a vyrovnaný život. Některé pověry dokonce říkají, že první, kdo bude kočárek tlačit, má být maminka. Pokud to udělá někdo jiný, dítě prý nebude spokojené.
Většina pověr se časem rozpouští a ustupuje praktičnosti. Spousta maminek si kočárek pořídí už v druhém trimestru a mají klid. Přesto se ale mnozí stále řídí tradicemi, ať už proto, že „pro jistotu“, nebo proto, že to slyšeli od svých babiček.
Nakonec je to vždy otázka pocitu. Kočárek doma před porodem vám může připadat jako radostné očekávání, nebo naopak jako něco, co raději necháte na poslední chvíli. Ať už věříte pověrám, nebo ne, to nejdůležitější je příchod malého človíčka, a ten přinese štěstí tak jako tak.