Komplex méněcennosti je hlubší pocit, že v porovnání s ostatními nejste dost dobří. Můžete pochybovat o svých schopnostech, vzhledu, inteligenci, práci nebo hodnotě ve vztazích. Pochvala vás potěší jen na chvíli, zatímco jedna kritická poznámka vám zůstane v hlavě celý den. Když se někomu daří lépe, snadno to začnete vnímat jako důkaz vlastního neúspěchu.

Termín komplex méněcennosti je spojený s psychologem Alfredem Adlerem. Pocity vlastní nedostatečnosti podle něj mohou člověka motivovat ke zlepšení, problém však nastává ve chvíli, kdy získají příliš velký vliv na to, jak se člověk vidí a co si vůbec dovolí zkusit.

Komplex méněcennosti se dá měnit. Velkou roli hraje rozpoznání vlastních návyků, omezení neustálého srovnávání a získávání zkušeností, které postupně narušují představu, že ostatní jsou automaticky schopnější, krásnější nebo hodnotnější.

1. Zjistěte, vedle koho se začnete cítit méněcenně

Pocit méněcennosti se často zesílí v určitých situacích. Někdo se cítí dobře, dokud nepotká atraktivnějšího člověka. Jinému sebevědomí klesne vedle úspěšnějšího kolegy, bohatšího kamaráda nebo sourozence, kterého rodiče celý život dávali za příklad.

Zkuste si vybavit poslední situaci, kdy jste si připadali horší než někdo jiný. Co přesně na tom člověku ve vás tento pocit vyvolalo? Jeho vzhled, peníze, vzdělání, vztah, sebejistota? Tím se dostanete ke konkrétní oblasti, ve které sami o sobě pochybujete.

2. Přestaňte věřit každé kritické myšlence

„Všichni jsou schopnější než já.“ „Určitě jsem se ztrapnil.“ „Na tu práci stejně nemám.“ Podobné věty mohou po letech působit jako fakta, přesto jde často o automatické závěry, které jste si zvykli dělat.

Pomáhá oddělit skutečnost od vlastní interpretace. Pokud někdo neodpověděl na vaši zprávu, víte pouze to, že zatím neodpověděl. Myšlenka „nezajímám ho, protože nejsem dost zajímavá“ už je vaše vysvětlení. Stejný rozdíl lze hledat v práci, vztazích i při hodnocení vlastního vzhledu.

3. Omezte srovnávání tam, kde vám nejvíc škodí

Srovnávání se úplně vyhnout nejde. Můžete však přestat dobrovolně trávit hodinu denně sledováním lidí, po jejichž příspěvcích se pravidelně cítíte hůř.

Sociální sítě jsou v tomto směru zrádné hlavně tím, že vidíte výsledek bez celého příběhu. Někdo ukáže nový byt, dovolenou, svatbu nebo pracovní úspěch. Z fotografie už nezjistíte, jaké měl podmínky, kolik pomoci dostal nebo co dalšího se v jeho životě odehrává.

Pokud po sledování určitého profilu pokaždé začnete zpochybňovat vlastní vzhled, práci nebo život, přestaňte ho sledovat. Nemusíte si každý den dobrovolně předkládat další materiál ke srovnávání.

4. Nepřipisujte své úspěchy pokaždé štěstí

Člověk s nízkým sebevědomím dokáže vytvořit velmi zvláštní dvojí metr. Když se něco nepovede, chyba vypovídá o jeho schopnostech. Když se něco povede, byla to náhoda, štěstí nebo snadný úkol.

Dostali jste lepší práci, protože jste zvládli výběrové řízení. Udělali jste zkoušku, protože jste se připravili. Někdo vás pochválil za práci, protože na ní pravděpodobně viděl něco dobrého. Nemusíte ze svého úspěchu dělat životní triumf. Stačí ho pokaždé automaticky nezmenšovat.

5. Udělejte něco, na co si kvůli pochybnostem netroufáte

Komplex méněcennosti dokáže člověka držet v bezpečné vzdálenosti od situací, ve kterých by mohl selhat. Nepřihlásíte se na lepší pozici, protože předpokládáte, že ostatní kandidáti budou schopnější. Neoslovíte člověka, který se vám líbí, protože si předem představíte odmítnutí. Na poradě neřeknete svůj názor, protože někdo jiný ho určitě formuloval lépe.

Tím ale nikdy nezískáte zkušenost, která by váš původní názor mohla vyvrátit. Začněte jednou konkrétní věcí, kterou už nějakou dobu odkládáte pouze ze strachu, že na ni nemáte. Výsledek nemusí být perfektní. Důležité je zjistit, co se skutečně stane, místo předem napsaného scénáře ve vlastní hlavě.

6. Zamyslete se, čí hlas vlastně slyšíte

Některé věty o sobě opakujeme tak dlouho, až zapomeneme, odkud přišly. „Jsi moc citlivá.“ „Nikdy nic nedotáhneš.“ „Podívej se, jak se daří tvému bratrovi.“ „Na tohle nemáš.“

Pokud jste podobné poznámky slýchali od rodičů, bývalého partnera, spolužáků nebo jiné důležité osoby, mohou se časem stát součástí vašeho vlastního vnitřního monologu.

Zkuste si u nejtvrdších názorů na sebe položit jednoduchou otázku: Kdo mi to řekl jako první? Někdy zjistíte, že celý život sami sebe hodnotíte podle názoru člověka, jehož úsudku byste dnes v jiných oblastech vůbec nevěřili.

7. Naučte se snést, že v něčem bude někdo lepší

Překonat komplex méněcennosti neznamená dojít k přesvědčení, že jste stejně dobří nebo lepší než každý člověk kolem vás. Vždy potkáte někoho chytřejšího, zkušenějšího, bohatšího, atraktivnějšího nebo talentovanějšího v určité oblasti.

Problém začíná ve chvíli, kdy z jedné vlastnosti vytvoříte hodnocení celého člověka. Kolega může mít vyšší plat a vy můžete mít lepší schopnost pracovat s lidmi. Kamarádka může snadněji navazovat vztahy a vy můžete být úspěšnější v práci. Jeden rozdíl mezi dvěma lidmi neurčuje jejich celkovou hodnotu.

Sebedůvěra proto nemusí stát na představě „jsem skvělý ve všem“. Mnohem pevnější základ vzniká ve chvíli, kdy dokážete říct: „Tohle mi jde. Tohle mi jde hůř. Tohle se můžu naučit.“

Kdy už komplex méněcennosti zasahuje do života příliš

Pokud kvůli pocitu vlastní nedostatečnosti odmítáte pracovní nebo osobní příležitosti, vyhýbáte se lidem, bojíte se odmítnutí nebo potřebujete od ostatních opakovaně slyšet, že jste dost dobří, může vám komplex méněcennosti ovlivňovat život víc, než si uvědomujete.

Jeho kořeny někdy sahají až do dětství. Neustálé srovnávání se sourozencem, kritický rodič, šikana, ponižování nebo partner, který vám dlouhodobě snižoval sebevědomí, mohou změnit způsob, jakým sami sebe hodnotíte. Po letech pak můžete automaticky očekávat, že ostatní budou schopnější, zajímavější nebo úspěšnější, aniž by pro takový závěr existoval skutečný důvod.

V takové situaci může pomoci psycholog nebo terapeut, zvlášť pokud už pocit méněcennosti ovlivňuje vaše vztahy, práci nebo rozhodnutí. Postupem času můžete začít vnímat své slabší stránky jako běžnou součást osobnosti a přestat z každé chyby, odmítnutí nebo úspěchu někoho jiného dělat důkaz, že s vámi něco není v pořádku.