Jak odpustit sám sobě i druhým? Není to snadné, ale může vám to přinést větší klid

Odpuštění je slovo, které slýcháme poměrně často. Když nám někdo ublíží, okolí obvykle radí: „Odpusť a jdi dál.“ Jenže ve skutečném životě to nebývá ani rychlé, ani jednoduché.

Někdy nás zraní cizí slova nebo činy. Jindy si sami vyčítáme rozhodnutí, která bychom dnes udělali jinak. A právě tehdy zjišťujeme, že odpustit není otázkou jednoho dne. Je to proces, který chce čas, trpělivost a ochotu podívat se na celou situaci z jiného úhlu.

Jak řekl Mahatma Gandhi:

„Slaboch nedokáže odpustit. Odpuštění je vlastností silných.“

Na první pohled může tento citát znít přísně, ale skrývá se v něm jednoduchá pravda. Mnohem snadnější je zůstávat naštvaný nebo se neustále vracet k tomu, co se stalo. Odpustit vyžaduje odvahu.

Proč se některých křivd držíme celé roky?

Asi každý dokáže vyjmenovat situaci, která ho dodnes zamrzí. Může jít o nepovedený vztah, zradu kamaráda, hádku v rodině nebo rozhodnutí, kterého litujeme. Přestože od události uplynuly měsíce nebo dokonce roky, stačí jediná vzpomínka a vrátí se stejné emoce jako tehdy.

Je to naprosto přirozené. Mozek si silné zážitky pamatuje mnohem déle než běžné každodenní události. Pokud se k nim navíc často vracíme, zůstávají stále živé. Není proto divu, že některé křivdy dokážou ovlivňovat naši náladu ještě dlouho poté, co se odehrály. To ale neznamená, že tomu tak musí být navždy.

Odpuštění neznamená zapomenout

Mnoho lidí má pocit, že pokud někomu odpustí, jako by schvalovali jeho chování. Ve skutečnosti jsou to dvě rozdílné věci.

Odpustit neznamená dělat, že se nic nestalo. Neznamená ani vrátit se do vztahu, který vám ubližoval, nebo znovu důvěřovat člověku, který vás zklamal.

Odpuštění znamená něco jiného. Přestat dovolovat minulosti, aby ovlivňovala každý další den.

Některé vztahy je lepší ukončit. Některým lidem už znovu věřit nemusíme. Přesto v sobě nemusíme celý život nosit vztek nebo hořkost.

Největší tíhu si často neseme sami

Znáte ten pocit, kdy si v hlavě znovu přehráváte jednu situaci a říkáte si, co jste měli udělat jinak?

„Neměl jsem to říkat.“

„Kdybych tehdy odešla…“

„Proč jsem si toho nevšimla dřív?“

Podobné myšlenky dokážou člověka pronásledovat velmi dlouho. Jenže minulost už nezměníme, ať nad ní přemýšlíme hodinu nebo deset let.

To jediné, co můžeme ovlivnit, je náš přístup k ní.

Spisovatelka Anne Lamott to vystihla slovy:

„Neodpustit je jako vypít jed a čekat, že zemře někdo jiný.“

Silná věta, která připomíná, že dlouhodobá zášť ubližuje především tomu, kdo ji v sobě nosí.

Každá zkušenost nás může něco naučit

To samozřejmě neznamená, že všechno špatné je vlastně dobré. Některé události jsou bolestivé a nikdo by si je dobrovolně nevybral.

Přesto se po čase často ukáže, že jsme si z nich něco odnesli.

Možná jsme se naučili více důvěřovat vlastní intuici. Možná jsme pochopili, jak důležité je umět říkat ne. Nebo jsme zjistili, kteří lidé při nás stojí i v těžkých chvílích.

Zkušenosti nás mění. Někdy příjemně, jindy bolestivě. V obou případech ale mohou ovlivnit to, jak budeme přistupovat k budoucnosti.

Jak začít odpouštět?

Odpustit se nedá uspěchat. Někdy přijde úleva překvapivě rychle, jindy člověk potřebuje mnohem více času. Záleží na tom, co se stalo, jak hluboká byla vzniklá rána i jakým způsobem se s podobnými situacemi běžně vyrovnáváte.

Přesto existuje několik věcí, které mohou celý proces usnadnit.

Především si dovolte přijmout své emoce. Nemusíte předstírat, že vás nic netrápí. Smutek, vztek nebo zklamání jsou přirozenou součástí života.

Zároveň zkuste přemýšlet nad tím, jestli vám neustálé vracení se ke stejné události opravdu něco přináší. Pomáhá vám? Nebo vás spíš drží na jednom místě?

Někdy může být užitečné napsat si všechny své myšlenky na papír. Nemusíte dopis nikomu posílat. Samotné pojmenování pocitů často přinese větší úlevu, než bychom čekali.

A hlavně si dejte čas. Některé rány se zahojí během několika týdnů. Jiné potřebují měsíce nebo roky. Není důvod se srovnávat s ostatními.

Nezapomínejte odpustit také sami sobě

Možná je to právě tato část, která bývá nejtěžší.

K druhým lidem jsme často mnohem shovívavější než sami k sobě. Odpustíme kamarádovi, partnerovi nebo sourozenci, ale vlastní chyby si připomínáme ještě dlouho poté, co se staly.

Přitom každý z nás někdy udělá špatné rozhodnutí.

Nikdo se nerodí s návodem na život. Rozhodujeme se podle toho, co v danou chvíli víme, cítíme a umíme. Teprve čas nám ukáže, co bychom dnes udělali jinak.

Místo nekonečných výčitek zkuste přemýšlet nad tím, co vám daná zkušenost dala. Každá chyba může být cennou lekcí, pokud se z ní dokážeme poučit.

Odpuštění přináší větší klid

Odpuštění nedokáže změnit minulost. To, co se stalo, už se neodestane.

Může ale změnit to, jak velký prostor bude minulost zabírat ve vašem životě.

Ve chvíli, kdy přestaneme každý den otevírat staré rány, zbývá více energie na věci, které můžeme ovlivnit právě teď. Na vztahy, které nám dělají radost. Na nové začátky. Na plány, které jsme dlouho odkládali.

Neznamená to, že bolest zmizí přes noc. Znamená to, že jí postupně přestaneme dovolovat řídit náš život.

Odpuštění je cesta, ne jediné rozhodnutí

Odpuštění není známkou slabosti ani zapomnění. Je to rozhodnutí nenechat minulost určovat naši budoucnost.

Ať už potřebujete odpustit někomu jinému, nebo sami sobě, dopřejte si čas. Neexistuje správná rychlost ani jediný správný způsob.

Důležité je udělat první krok. Někdy stačí opravdu málo, aby člověk po dlouhé době pocítil větší klid a zjistil, že už nemusí nést všechno, co ho tolik let tížilo.

• Feng šuej roh hojnosti: Přitáhněte více peněz tímto trikem!
• Pokud o někom sníte, znamená to, že na vás myslí? Ano i ne!
• Proč kočky přešlapují? Budete překvapeni, proč na vás kočka „hněte těsto“!